Leoš Kyša: Syndikát

Příběh z ne příliš vzdálené budoucnosti? Možná? Spíš by mohlo jít o přítomnost. Ale takovou, jakou asi nikdo z nás nechceme. Přesto je ta vize velmi reálná.

AI, jako umělá inteligence

Asi to znáte všichni. V aplikaci vaší banky hovoříte s AI. Když potřebujete nějaký obyčejný tematický obrázek, požádáte AI. Když se potřebujete posunout ve studiu cizího jazyku, pokecáte si s AI. A všem těmto „pomocníkům“ věříme. Někdy je dokonce o vytvoření obrázku doslova požádáte, dokonce je pozdravíte a nakonec i poděkujete (aspoň já to tak dělám).

Většinou jde o užitečné pomocníky, kteří vám skutečně pomáhají. A to bezděčně. Ale třeba na sociálních sítích existuje obrovské množství účtů, za kterými se skrývá AI a ne živý člověk. A ty také pomáhají, ale trochu jinému „zadavateli“.

Proč o tom mluvím? Protože příběh knihy Syndikát začíná jako obyčejná krádež, ale přesune se velmi rychle do virtuálního prostředí. I když to není na první pohled tak patrné.

Al, jako Capone

Dvojice hrdinů si žije svůj sen. Spustili si svůj Start up a pracují na zemědělských dronech řízených AI. Sice nemají moc podporovatelů, ale pomalu odbourávají jeden pracovní problém za druhým a jsou na dobré cestě k úspěšnému ukončení projektu.

Bohužel si je vyhlídne podvodník a vyluxuje jim firemní účet. Není to zrovna moc, ale pro firmu Jana Tylera a Roberta Hladila je to likvidační. Naštěstí je jeden z nich schopný ájťák a druhý zase skvělý obchodník, tak se pokusí nespoléhat se na policii a získat své prachy zpět sami.

S tím jim pomáhá umělá inteligence Karel, navržená původně Janem pro hlídání jeho fyzického stavu a jako osobní “sekretářka”. Jenže probíhá i oficiální policejní vyšetřování a všechny “důkazy” tak nějak nepodporují teorii jejich neviny. A Janovo a Robertovo snažení jde do háje. Doslova. A to ještě netuší, proti komu vlastně stojí a kdo se jim snaží pomoci.

Z knihy Syndikát může doslova mrazit. Hlavně když si uvědomíte jakými skoky postupuje vývoj umělé inteligence a kam se celkově ubírá naše společnost. Přestože jde o sci-fi příběh, působí tak víc reálněji než většina starších scifáren z 80. let, zasazených do období po roce 2000. A asi to bude i zasazením do autentické Prahy a velmi obyčejnými „hrdiny“ a „antihrdiny“.

Kyša, jako Kotleta

Syndikát patří do série Vendeta Leoše Kyši. Společně se Sudetenlandem tak tvoří dvojici knih, které se mohly nebo mohou stát. Navíc Kyša a Kotleta jedno jsou, takže vyprávění nechybí klasické propriety. Svižnost, akce, kupa popkulturních odkazů a také notný kus inteligentního humoru, protkaný tím břitkým. Asi jako Cimrmani. Jen pořád uvažuju, jestli je Jiří Sivok opravdu Jiřím Sivokem?

Velké množství detailů je jen nakousnuto a konec si nechává otevřené vrata (doslova) k pokračování. Ale ze Syndikátu mám úplně stejný pocit jako třeba z Gost in the Shell (z původní mangy), kde určitá část akce probíhá v reálném prostředí a ta druhá ve virtuálním, úplně jinou rychlostí, člověku doslova neuchopitelnou.

Za příběhem je vidět (aspoň doufám) obrovské množství práce na detailech. A když víte, že „sovy nejsou tím čím se zdají být“ oceníte to dvojnásobně.

• Hodnocení: 9 detektivů z 10
• Název: Syndikát (Vendeta)
• Autor: Leoš Kyša
• Vydavatel: Dobrovský
• Vydáno: 2024
• Vazba: brožovaná
• Počet stran: 280

#Syndikát #LeošKyša #FrantišekKotleta #Vendeta #Dobrovský #NašeNakladatelství #scifi #AI