Madla Pospíšilová Karasová: Líska

Ivan JeziorekLis 5, 2025

Pojďte si poslechnout mínění mou osobou sepsané o knize tuze děsuplné, ktož zove se Líska aneb Rukopis červenokostelecký ku obraně jedné siroty nebohé sepsaný. Tento si z kurentu dovolila přepsat a upravit soudná a vědá ženština menem Madla Pospíšilová Karasová.

Chytrost a důvtip proti katanům

Ač byla Dorotka pastorek, ujali se ji dobří lidé z rodu Kočích. Byť již jednu dceru měli svou, i na Dorotu se dostatek lásky u manželů našel. Babička Kočí si Dorotku dokonce oblíbila hojněji pro zvídavou duši její a zálibu v knihách. Touto kratochvílí se bavila víc, než by bylo zdrávo a tak ve stavení Dorota pomáhala pomálu. Omluvou k této zahálce bylo také její chatrné zdraví.

I holota ze školy obecní ji ráda neměla pro její vzdělanost, byť rodu byla chudého a rodičů již vlastních neměla. Při učení rozumy na ni v školních lavicích dyndali, přestož v hodinách popoledních pěkného slova pro ni neměli.

I jednoho dne se při procházce hvozdem střetne Dorotka s tlupou blbců, patřící určitou měrou k honoraci místní, doprovázených děvčaty nehezkými, avšak povolnějšími. Spolužáci na Dorku dotírat začnou a všemožný bol ji způsobovat.

Setkání proto nekončí nikterak přívětivě. Avšak sirota má spojence jiného a zastání se ji v pravdě dostane přiměřeného.

Osud městyse Červenokosteleckého byl radovánkou omladiny spečetěn natolik, že konšelé museli zasáhnout. Anžto klevety mají nohy rychlejší než hoch před včelstvem prchající a vyprávěnky plné údů přerážených, střev a vnitřností vyhřezlých plné, přeci jen jakous pravdu v sobě míti měly.

Líska z lisky

Čtení opisu Líska aneb Rukopis červenokostelecký ku obraně jedné siroty nebohé sepsaný líčí příhody krvavé, jenž na město seslaly nejednu ránu makabrózní, jen pro povahy otrlé jest určen. Věci dějí se lidem zlým i dobrým a pro nejednu hrubost nejdou ani rodičové či ouřadové z měst daleko.

Utěšiti by nás mohlo smyšlení, že příběh musí nutně z hlavy pomatené pocházet. Alež rukopis byl v moderní době nalezen ženou rozumnou v lisce s otopem a posléze do počítače přepsán, tak mrazení vskutku nepříjemné zůstává v mysli člověka po přečtení jeho. A můry noční se spánkem přichází, neboť líčení věcí drastických je v rukopisu mocně barvité.

Staronově

Kniha Líska aneb Rukopis červenokostelecký ku obraně jedné siroty nebohé sepsaný se do prodejů veřejných nedostává, což počin tento kladně hodnotím. Vzezření knihy starodávně působí a nejednou měl čtenář strachu, že kniha se v prstech rozpanout musí.

Žel, nemohu dáti hodnocení z nejvyšších, neb mne jazyk nemoderní o děsuplné čtení připravil. Místy koutek úst, ať levý či pravý, do potměšilého úsměvu popotahoval. Strachu tedy fantasie vlastní přidávala ponejvíce a myšlenky s obrazy lidí násilným odchodem ze světa živých vyvolávala. Pocity doprovázeny byly občasně i šťávami trávícími do jícnu deroucími se.

Poznámka autora recenze: „Liska“ se v mé rodné vesnici říkalo přepravce nebo bedýnce pro zeleninu atd.

Hodnocení: 8 dětských přání z 10
Název: Líska aneb Rukopis červenokostelecký ku obraně jedné siroty nebohé sepsaný
Autor: Madla Pospíšilová Karasová
Vydavatel: Golden Dog
Vydáno: 2025
Vazba: brožovaná s otevřeným hřbetem
Počet stran: 128