Nobuaki Kanazawa: Královská hra, série

Znáte thajský film 13: Hra se smrtí? Nebo původní japonský Battle Royale z roku 2000? Nebo třeba velmi oblíbenou Hru na oliheň (které podle mne jen vzala všechny tyto tituly a umně je skloubila do funkčního celku)? Tak to asi nemáte zrovna v oblibě šílené vyvražďovačky, kdy jsou hlavní postavy postaveny před morální dilema.

Vavříny je třeba si zasloužit

Královská hra má všechny trumfy, které byste od podobného příběhu čekali. Zápletka, aktéři a pravidla.

Žákům jedné třídy na střední škole začnou chodit SMSky. Všem úplně stejné a všechny obsahují úkol, který musí člověk zmíněný ve zprávě splnit. Pokud to z nějakého důvodu odmítne nebo nestihne v časovém limitu, je potrestán. Smrtí.

Spolužáci jsou vybráni tak akorát. Jako v každé třídě se tedy najde pár bohatých, nějaké ty krásky a hezouni, sportovci, obyčejní kluci a holky, ale taky ti neoblíbení nebo dokonce šikanovaní. Postavy jsou navrženy tak, abyste si k nim vytvořili ten správný vztah a jen máloco vás dokáže přesvědčit o změně postoje k dotyčnému.

Reálie/univerzum je velmi přirozené. Normální svět, normální technologie roku 2010, nic nepřirozeného a pravidla, které Král v Královské hře nastolil jsou uvěřitelná. Jen prostě máte problém uvěřit, že je smrt způsobena přirozeně, bez jakýchkoli mimosmyslových schopností.

Na houpačce

První dva svazky Královské hry hltáte jako o závod. Lidé mizí, tedy umírají, úkoly se stupňují od jednoduchých až po ty, které jsou morálně skutečně za hranou a po jejich splnění se nedokážete vrátit do starých kolejí. Vazby mezi zamilovanými jsou zpřetrhány, pokrytectví vyvěrá na povrch.

Přestože má Královská hra pouhých 5 svazků, nedokázal Nobuaki Kanazawa jako autor scénáře udržet tempo. Pro jeho dobro musím uznat, že se vlastně jednalo o pouhé zhoupnutí nad propastí.

Čtvrtá kniha je klasickým příkladem jak na těch vavřínech neusnout a ukázka umění, jak se posunout dál. Kde je jednoznačně daný koncept, není obvykle moc místa na tvůrčí fantazii. Nicméně tam, kde by „zápaďan“ stupňoval násilí do nedozírných výšin, tam „východní“ autor přichází s originalitou.

Nechoďte do vesnic v horách

A finále? To graduje neskutečně parádně. Konečně zvraty nečekáte a hlavně postupně mizí přesně ti, u kterých podvědomě čekáte, že vydrží do konce a rozlousknou pointu.

Problém Královská hra ale má velký a kví v konci samotném. To povestné gandiózní finále mne nějak nepřesvědčilo (a dceru také ne). Takže po veškeré snaze o šroubování vysvětlení ad absurdum, je nejšílenější část konce velmi slabá. Upřímně jsem čekal daleko víc, když scénárista pojmenuje hlavnímu hrdinovi po sobě samém.

• Hodnocení: 5 spolužáků z 10
• Název: Královská hra (org. 王様ゲーム)
• Scénář: Nobuaki Kanazawa, kresba: Hitori Renda
• Vydavatel: Crew
• Vydáno: originál 2010 , česky 2019 – 2021
• Vazba: brožovaná
• Počet stran: 172 – 180

#NobuakiKanazawa #Královskáhra #Crew