Jakub Ćwiek: Chlapci

Ivan JeziorekLed 16, 2026

Ztracení chlapci ze Země Nezemě jsou zpět. I když ne tak docela jak je známe. Někteří dospěli aspoň tělesně a cesty brázdí na motorkách. A mají mámu, která jim jen tak něco neodpustí.

Zvonilka, ehm Zvonělka

Představte si, že jste chtěli být celý život dítětem. Klukem co s ostatními jenom blbne a má hlavu věčně v oblacích. Jenže vám do toho snu někdo hodí vidle a vy musíte opustit nejen představy, ale i zaslíbenou Zemi Nezemi (neplést s mangou 約束のネバーランド).

Naštěstí máte vílí kamarádku, která vás v tom nenechá, umí trochu čarovat a hlavně to s vámi všemi myslí dobře. Tak jako máma, pokud byste nebyli všichni sirotci. Ale máma umí na své děti dohlídnout i za cenu vlastního nepohodlí, takže sebere kluky a začne hledat ideální „domov“. Jenom ji už pak „ku*va nikdy neříkejte Zvonělko“.

”Tohle je Druhá Nezemě. Velká jako dětská očekávání, ale taky tak špinavá a oprýskaná jako dospělost.”

Vystřízlivění

Máma se se Ztraceňáky usídlí v jednom zapomenutém lunaparku v Polsku a přežívá jak se dá. Kluci postupně dospívají, kšeftují, vzdělávají se, až vytvoří gang motorkářů. Ale přes svůj drsný zevnějšek pořád svému okolí pomáhají. Pomáhají s běžnými problémy, ale i s těmi „pohádkovými“. Protože Zvonělka, ehm vlastně máma, má pořád vílí prach a slzy, aby lidé mohli zapomenout.

A jak tak Ztraceňáci dorostou do velikosti dospělých, začnou rekrutovat do své Druhé Země Nezemě další sirotky. Ale pořád potřebují peníze na přežití, na vybavení, na motorky. Jen do dětské srdce jim občas vykoukne na povrch a dožene je nejen realita, ale postupně i minulost.

Stíny a někdy i mnohem horší věci

Nečekejte ale zběsilou jízdu alá František Kotleta. Chlapci totiž moc nepřekračují rozumné meze. Pokud si tedy odmyslíte aplikací vílího prášku šňupáním lajn a Zvonělku jako tanečnici u tyče.

Jenže přesně takto by i podle mne v realitě a současnosti tyto „pohádkové“ postavy dopadly. Kluci si celou dobu hráli na drsňáky a víla byla přes svou velikost vždycky dost panovačná a svéhlavá.

Polská elita

Na české vydání knihy Chłopcy od polského spisovatele, divadelního režiséra a stand-up komika Jakuba Ćwieka jsem čekal doslova roky. Konkrétně hned po přečtení prvního dílu skvělé série Lhář, v originále Kłamca, kdy jsme si o Ćwiekovi zjišťoval víc informací. A čeští Chlapci mne rozhodně nezklamali.

Jakub Ćwiek totiž umí tento žánr uchopit s grácií. Nepřidává zbytečnou krutost a zároveň nezneužívá kouzla, přitom je stále akční. Podobně jako v Grimm City využívá výhody nadpřirozena jako výpomoc v příběhu a nepřehání to s nimi. Prostě za mne je to skvěle namíchaný koktejl pohádkovosti a současných problémů. Jen už Zvonělku nikdy neuvidím jako tu drobnou vílu od Disneye (což mi asi vůbec nevadí).

Jen tedy pevně doufám, že Chlapci vyjdou v parádním českém překladu Roberta Pilcha kompletní a tajně si přeji, aby otevřeli dveře i pro sérii Dreszcz a Stróże.

PS: Obálka českého vydání Chlapců se mi líbí daleko víc, než původní polská. I když má Zvonělka trochu moc dlouhé vlasy. To jen tak na okraj.