Mieko Kawakami: Nebe

Ivan JeziorekPro 22, 2025

Je vám čtrnáct a jste obětí šikany. Rozhodnete se to mlčky přežít, ale časem zjistíte, že v tom nejste sám. A tak to začnete snášet ve dvou. Jenže ani tak na vás žádné Nebe nečeká.

Povinnost

Už bych si vážně měl začít číst informace o knihách, které mne zajímají. Nebo aspoň noticky na přebalech. Poslední dobou totiž kupuju knihy bez seznámení se s obsahem nebo bez přečtení recenzí. Dávám fakt jen na osobní pocit a dojem z názvu a obálky. A pak se většinou nestačím divit.

Nebe Mieko Kawakami je toho opětovným důkazem. Začnu číst a pomalu rozplétám příběh, který mne dost překvapí. Ne nepřekvapí. Kecám. Čtu příběh, který mne doslova šokuje.

Hlavní hrdina knihy Nebe navštěvuje nižší střední školu (u nás druhý stupeň základní školy) a díky svému vzhledu je terčem stupňující se šikany těch „správných“ kluků. Ve stejné pozici je ve třídě ještě jedna dívka, na kterou mají spadeno zase holčičí premiantky.

Oba se snaží svůj úděl nějak v tichosti snášet a jinak nepoutat žádnou pozornost. Přes totální absenci nutnosti bavit se s kýmkoli kolem sebe, k sobě najdou velmi složitou cestu. Tento vztah ale není o sdílení utrpení, o milostných zážitcích nebo prvotních sexuálních zkušeností, ale o možnosti zůstat v klidu a vydržet to do nástupu na vyšší střední.

Není nebe bez…

V Japonsku je šikana na školách velký problém, ale Nebe není řešením. A není ani odpovědí co se sebou samým.

Nebe je hlavně zpovědí, že v tom nejste sami, protože přes celkem pasivní snahu vše zvládnout, nepřichází žádná pomoc. A i přes schopnost snášet bolest a ponížení, je to jen a jen horší.

S jídlem totiž roste chuť a zábrany.

Kodžimová, ta šikanovaná holka, má své důvody proč se vyčleňuje z kolektivu, ale náš hrdina za to nijak nemůže a je přesvědčen, že důvodem jeho problémů je šilhavost.

Bohužel je krutě konfrontován s realitou a jeho pomyslný domeček z karet se nečekaně hroutí. A pak již stačí málo abyste pochopili, že tady nefunguje racionalita a ani morálka.

Naděje v beznaději

Kawakaminu známější knihu Prsa a vajíčka jsem ještě nečetl, ale určitě to co nejdříve napravím, protože její styl vás doslova chytne za oči a vtáhne doslova mezi aktéry, podobně jako třeba Tarantinovy dialogy. Nebe nezachycuje nijak dlouhý časový úsek, ale i ten je vyprávěn hlavně prostřednictvím úvah a dialogů. A narozdíl od Tarantina nejde jen o vatu, ale o odkrývání lidské psychiky, minulosti a hledání smyslu.

Kawakami zároveň umí škovat. Násilí, kteráho se spolužáci na Šilhavci a Kodžimové dopouští je velmi plastické, odporné a bohužel asi také na japonských školách časté (stačí si zjistit něco o autorce knihy).

Zároveň jsme přítomni rozhovoru o důvodech tohoto jednání ze strany „zlaté“ mládeže. A jejich vysvětlení nemá chybu, je logické a přesto se s ním nemůžete vnitřně sblížit. Pokud ano, je na vás asi něco špatně.

V závěru se ještě vrátím k prvotní myšlence ohledně kupování knih. Možná u něj zůstanu, protože je to skvělý způsob, jak být knihou zaujat až do konce a nemít hned v úvodu scestné očekávání.

Hodnocení: 10 očí z 10
Název: Nebe (orig. ヘヴン)
Autor: Mieko Kawakami
Vydavatel: Odeon
Vydáno: originál 2009, česky 2023
Vazba: pevná, vázaná z přebalem
Počet stran: 224