Honza Vojtíšek: 531

Ivan JeziorekKvě 5, 2026

Znáte starý český seriál Byl jednou jeden dům? Jde o povedený seriál o české nátuře. Obyčejné příběhy lidí z jednoho domu. A teď držím v ruce knihu nazvanou jednoduše 531 a uvědomuju si, že jde taky o sondu do lidské duše, ale ovlivněné něčím, čemu se prakticky nedá bránit.

Než vznikla čísla popisná

Píše se rok něconěco37. Ocitáme se v lesích a jsme svědky středověkého soudu.

Přesouváme se do 50. a 60. let minulého století a sledujeme počátky stavby jednoho domu. A sklep plný harampádí.

Posun o dvě dekády a situaci v domě pozorujeme také očima jednoho puberťáka. Až do konce. Jeho konce?

Porevoluční doba, plná mně známých „kulturních“ odkazů, a nové rodiny v domě. Jen někteří lidé zůstávají. A taky sklep, který je vlastně protiatomovým krytem.

Současnost. Nepříjemná, ale také uvolněná. Někdy prezentována nevšední formou. Z jiného místa, ale stále se vracející k domu číslo 531.

A jízda pokračuje dál. Dál, než si z počátku myslíte.

531

Já mám Vojtíška prostě rád. Ale ne tak jako svou ženu. Prostě mám u Vojtíška rád to pomalé odkrývání, ty náznaky a hlavně snahu nikam nespěchat. Přesně jako se píše v anotaci „Ač jednotlivé kapitoly fungují samostatně jako povídky, teprve ve chvíli, kdy je všechny postupně dočtete, uvědomíte si, jak jsou jednotlivé osudy provázané.“ Něco jako zažíváte u prvního Vetřelce, pokud neznáte jeho podobu.

Tady ale není podoba tím nejdůležitějším. Ona se s každým příběhem mění. Nebo časem vrací. Důležitá je prezentace v daném okamžiku a reakce okolí na ni.

Jednotlivé příběhy ani nedrží stejnou linku. Jednou je to klasický horor, jindy drsný splatter a někdy „jen“ mysteriózní jednohubka nebo psychodrama. A někdy si je třeba počkat.

Když už nejsou adresy důležité

Pětsettřicetjednička je skvělá. Je skvělá jako jednotlivé povídky. Ale jako celek sama sebe překonává. Postavy se se svými příběhy se stěhují do domu č. 531. Vyskakují na nás v následných letech jen jako podivíni z „toho bytu nahoře“ nebo třeba jen jako letmá zmínka ve vyprávění adolescentů.

Plus drobnost, kterou ocení hlavně fanoušci Golden Dogu. A tím jsou hlavní postavy povídek. Vlastně mi to došlo až u Terezy. Jenže pak jsem si trošku lámal hlavu nad tím, jestli Honza Vojtíšek pustil do vyprávění něco z reálných vlastností autorů. Nechci po tom pátrat, ale až příště uvidím na nějakém fesťáku Madlu, asi budu trochu opatrnější.

Hodnocení: 10 prken z 10
Název: 531
Autor: Honza Vojtíšek
Vydavatel: Golden Dog
Vydáno: 2026
Vazba: brožovaná
Počet stran: 336